Nejvyšší správní soud (NSS) v nedávném rozsudku označil postup dokazování za primární způsob stanovení daně. Správce daně může posoudit esenciální výdaje jako daňově uznatelné, ačkoliv nebudou prokázány konkrétními doklady. Na druhou stranu však nelze esenciální výdaje využít, pokud finanční úřad zpochybní samotné přijaté plnění, které je spojeno s konkrétními spornými výdaji.
A co vlastně esenciální výdaje (resp. náklady) jsou?
Jedná se o minimální výdaje, které je objektivně nutné vynaložit v souvislosti se zdanitelnými příjmy. Například v oboru stavebnictví budou esenciální výdaje spojené s nakoupeným stavebním materiálem nebo také výdaje vynaložené na stavební práce provedené subdodavatelskou firmou. V této souvislosti nebudou zpochybňovány samotné výdaje, protože je zkrátka nutné je vynaložit. Spíše mohou vyvstat otázky, jaký byl rozsah přijatých plnění a také jaká byla jejich hodnota.
V projednávaném případu byla řešena otázka, zda musí správce daně zohlednit esenciální výdaje, pokud zboží či služby byly skutečně pořízeny, ale poplatník nedoloží plnění konkrétními doklady (např. faktury, účtenky). Finanční úřad v průběhu daňové kontroly odmítl přiznat náklady vynaložené na stavební práce jako daňově uznatelné, jelikož poplatník dostatečně neprokázal, že je přijal od konkrétních dodavatelů a dále neprokázal jejich rozsah ani cenu. NSS však nezpochybnil samotné provedení stavebních prací od dodavatelů. Dále byla v rozsudku řešena otázka, kdy má správce daně přistoupit ke zjištění daně dle tzv. pomůcek.
Esenciální výdaje jsou obecně zohledňovány zejména v případě, kdy správce daně využije ke stanovení daně zmíněné pomůcky. Uvedený postup je používán hlavně v situacích, kdy dojde k tzv. zatemnění účetnictví jako celku. To zjednodušeně znamená, že účetní záznamy neposkytují dostatečně věrný a poctivý obraz o hospodaření podniku. Naopak pomůcky není vhodné využít, pokud nedaňové výdaje vyloučené správcem daně tvoří jen malou část celkových výdajů.
Finanční úřad v řešeném případu původně odmítl uplatnit esenciální výdaje, protože daň nebyla zjišťována na základě pomůcek. K tomu by přistoupil, pokud by byla zpochybněna podstatná část účetnictví. NSS v této souvislosti uvedl, že pokud poplatník dostatečně neprokáže pouze určitou část vynaložených výdajů, správce daně nemusí bez dalšího přejít z dokazování na způsob stanovení daně dle pomůcek. Zároveň správce nemá automaticky povinnost stanovit výdaje, které jsou minimálně nutné na pořízení služeb či zboží.
NSS upřesnil, že je možné využít esenciální výdaje i v případech, kdy je daň zjišťována v rámci dokazování. Aby byl výdaj daňově uznatelný, musí poplatník prokázat, že byl opravdu zaplacen. Jinými slovy, musí dojít ke skutečnému vynaložení výdajů. Současně není překážkou uznatelnosti, pokud byly výdaje vynaloženy za jiných okolností než uvedených na doložených dokladech (včetně jiné částky). Poplatník však stále nese důkazní břemeno a musí svá tvrzení prokázat jinak. Pravděpodobně využije důkazní prostředky mimo účetnictví a nahradí či doplní prvotní doklady. Při splnění dalších zákonných podmínek je možné tyto výdaje uznat jako daňově účinné.