Rádi bychom vás upozornili na důležitý rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) 10 Afs 16/2023–78 ze dne 23.7.2024, který se zabýval tím, zda je možné považovat účelové vytvoření holdingové struktury za zneužití práva. Rozsudek čítá téměř 33 stran a dle NSS je potřeba posuzovat případy možného zneužití práva vždy přísně individuálně a komplexně, nicméně i tak přináší tento rozsudek několik stěžejních myšlenek, které mohou být aplikovány pro budoucí obdobné případy.
Holding je obecně jednou z možností, jak strukturovat podnikání; může dávat smysl jak pro velké korporace, tak pro malé podnikatele. K jeho založení lze přistoupit na začátku při výběru formy podnikání, ale také při jeho dalším rozvoji či restrukturalizaci z různých důvodů. Je třeba uvážit hledisko právní, ekonomické a daňové. Z pohledu daňového je třeba zvážit, aby daňová optimalizace nebyla v rozporu s daňovou legislativou. Hlavním účelem struktury totiž nemůže být daňové zvýhodnění. Stejně tak je třeba zohlednit tzv. „transfer pricing“ (princip tržního odstupu), tj. pravidlo obchodování mezi spojenými osobami za srovnatelných okolností, jako by tomu bylo v případě nezávislých subjektů.
Krajský soud v napadeném rozhodnutí dospěl k závěru, že založení holdingu postrádá ekonomické opodstatnění, neboť holding žádným způsobem neřídí dceřiné společnosti, nehradí za ně závazky, nedochází k vzájemné kooperaci, a to ani v oblasti vzájemného využívání finančních prostředků. S tímto názorem NSS nesouhlasí, protože popsané skutečnosti nemají samy o sobě pro ekonomické opodstatnění holdingu vypovídající hodnotu. NSS dále tvrdí, že holding může být pouze zastřešující strukturou, která dceřiné společnosti vůbec řídit nemusí. Skutečnost, že holding je budován a jeho aktivity rozvíjeny postupně, nemůže být důvodem pro závěr o zneužití práva při jeho založení. Nelze na podnikatele klást požadavek, aby jejich podnikání bylo okamžitě úspěšné a propracované. NSS si je vědom, že jednotná účetní a administrativní agenda holdingové struktury, v tomto případě, začala nabývat reálné podoby teprve v dalších letech existence holdingu, což by bez dalšího mohlo svědčit o dlouhodobé neaktivitě holdingu. Je však třeba mít na paměti původní „zastřešující“ charakter holdingu (blížící se tzv. pure holdingu) a také skutečnost, že jednotné účetnictví a administrativa nebyly jediným tvrzeným důvodem pro založení holdingu.
K závěru o účelovosti tvrzené akviziční činnosti by daňové orgány mohly dospět například tehdy, jestliže by tvrzení daňového subjektu byla nevěrohodná a vše nasvědčovalo tomu, že transakce probíhaly pouze „na oko“, aby uměle vytvářely dojem o akviziční činnosti. Tak tomu ovšem v této věci nebylo. Daňový subjekt doložil řadu podkladů (např. výpisy z e‑mailové komunikace, prohlášení, zápisky), z nichž plyne, že jednání o akvizicích skutečně probíhala.
NSS uzavírá, že daňové orgány neprokázaly, že daňovým subjektem tvrzené důvody transakcí byly ryze účelové a ekonomicky neopodstatněné. Krajský soud jejich nesprávné závěry převzal. Nadto NSS opětovně připomíná, že daňový subjekt si může zvolit z různých do úvahy přicházejících alternativ, které mají svůj samostatný smysl, tu, která je pro něho daňově nejvýhodnější, není‑li jediným důvodem získání nelegitimního daňového zvýhodnění. O takovou situaci (jediný sledovaný cíl je daňový) se v této věci podle NSS nejedná.
Comments